Ahoj 🙂Jsem Máří Fajtová, jsem mamka jedné dcerky, jsem operní pěvkyně, jsem lektorka a pro účely těchto webovek a vůbec za účelem šíření zajímavostí jsem i pisatelka!
Jsem holka, která svým uměním potěšila srdce mnohých dobrých duší v různých zaoblených koutech zeměkoule, dobyla pár jevišť světa a jednoho dne se bláznivě zamilovala do postaršího intelektuála, který se jí představil jako úředník, co by ji rád pomohl založit barokní divadlo 🎭.
Z morousovatého pána se vyklubal diplomat, který sice řídí chod planety, ale barokní divadlo ne a ne založit.
Nevadí. Zakládám aspoň blog a srdečně vás tu vítám🤗
Je tu od toho (ten blog, ne pan diplomat), aby vám popsal záhadný fenomén, který má zatím neoficiální název "Paní velvyslancová".
Jak jsem se ze dne na den stala paní velvyslancovou a co to vlastně je? 🧐
Dovoluji si publikovat své publikovatelné postřehy. (Proč jsou ty nepublikovatelné mnohem ale mnohem zajímavější? A je jich mnohem ale mnohem víc?😳)
Odpovědi pro ty, kteří se mě pořád dokola ptají😉
Ptejte se dál, nebo přidejte komentář👐
Samotný vyučovací proces této školy je mi doteď tajemstvím. Nicméně pochopila jsem, že dochází k mixovacím procesům, kdy na angličtinu chodí děti dle úrovně blekotání. Tehdy se sejdou v jedné vyučovací hodině děti rozdílného věku.
Když dcera ve škole potřebuje omluvenku, nebo něco zapomene, vyřizuje to jistá dáma, která se jmenuje Lucrezia Bruna Fenoaltea Pièche. Takhle nádherné jméno! A pro jednu osobu! A kdybyste tu dámu viděli! Zcela jistě si ho zaslouží, je prostě krásná.
Všechny děti v oné slavné mezinárodní škole se učí na ukulele. Já si vždy vzpomenu na rozkošnou Monroe a protože to mám ráda horké, rozhodla jsem se, že zajedu své dcerce koupit ukulele k svátku. Nechť drnká.
