5. Začíná nám to tu smrdět vraždami

Začíná nám to tu smrdět vraždami. A v dalších kapitolách bude dokonce stříkat krev. Už teď se těším. V Římě je totiž mord na každém kroku. Předtím ale ještě malé občerstvení. Přímo Z mrtvého domu.

I rozhodl se místní operní dům, že se bude podílet na propagaci skvělých českých děl. Ne, nemluvím o zbrojařském průmyslu. Ten patří na ambasádu a do utajení. Mluvím o dílech českých skladatelů.

Dvořák a jeho Rusalka je už všude notoricky známý. Takže hrábli po Janáčkovi.

I přicestovali naši skvělí čeští mistři a jali se interpretovat Leošovy výkřiky a moravské lidové motivy. Velmi moderní inscenace opery Z mrtvého domu naštěstí nechala italské milovníky kantilény a konstantní harmonie v klidu a nepobouřeni vyslechli dílo vcelku až do konce.

👏

Byla jsem vždy potěšená, když jsem během hostování ve světě dostala uvítání naší, nebo, častěji, cizí ambasády. 

S manželem jsme se tedy rozhodli pozvat naše české umělce na večeři, neboť jsme na ně poprávu hrdí, jak krásně reprezentují naši vlast. Přijel i samotný Práchenský. V tomto případě pan Margita.

S Janem rádi zveme hosty na naší rezidenci. Dle předpisů (neptejte se jakých, ale prý opravdu existují) zde jsou reprezentativní prostory, kam se návštěvníci dle možností zasunou, usadí, uvelebí a pojí.

Naše ambasáda má svého pana kuchaře. Ten připraví 2 návrhy menu a já se pak cítím velmi důležitě, neboť mohu vybrat jaké jídlo si necháme ukuchtit. On to pak tak učiní s lehkostí sobě vlastní a dokonce po něm zůstane i kuchyň mnohem čistší, než byla předtím. Mám tedy důvod k oslavám.

Tentokrát jsme si ale řekli, že uvaříme sami. Muž polévku, já salát a zbytek se bude grilovat v zahradním grilu. Ačkoliv k němu bylo náročné nalézt fungující elektrickou zdířku, ukázalo se, že tento problém byl nicotný při srovnání s náročností nalezení příborů, prostírání, správných skleniček, mističek, lahviček a naběraček.

Naše hostitelské umění jsme zakončili zničeným stolem a mým jasně deklarovaným římským zákonem č.1:návštěvám vaří pouze kuchař.