2. Co to vlastně znamená být paní velvyslancovou?

Když si vezmete vysoce postaveného politika a stanete se pí velvyslancovou, není mnoho prostoru na hrdinství...

Co to tedy znamená být paní velvyslancovou? Dalo by se říct též paní diplomatovou. Nebo vlastně i politikovou. 

Prostě tou, jejíž status se odvozuje od profese jejího manžela. Nikoliv od profese její.

Dřív se lidé jmenovali různě. Třeba Anežka, Petr, Jana, Otakar.. Jenže pak se tak nějak stalo, že v jedné vesnici byly náhle Anežky dvě, tři Petrové a čtyři Jany. Nuže, aby bylo jasno, o které se zrovna vede řeč, přidala se ke jménu informace o tom, kdo je její otec. Jana už nebyla jen Jana, ale byla to Jana od toho kováře za rohem. Tedy kovářova. A další Jana byla místního mlynáře, tedy mlynářova. A bylo jasno.

🔆

Časem jsme si v rámci pokusu o emancipaci protáhly ono "a" na konci a začaly jsme se tak cítit jako samostatnější jednotky.

✔️

V případě paní velvyslancové se však žena jako samostatná jednotka cítit nemůže. (A pokud bychom dobře hledaly, jistě to najdeme pečlivě zapsáno v pravidlech Bezpečnostního manuálu pro zaměstnance zahraničních úřadů.)  Myslím, že stejný pocit zažívají paní starostové, lékárníkové, uhlobaronové i paní prezidentové. Jde o pozici, jejíž hodnota je před běžným světem odvozována nikoliv na základě ženiny osobnosti a schopností, ale od pozice jejího muže. Fakt, że jsme ve 21.století na tom nic nemění.

Od počátku, kdy mě postihl stav "velvyslancová", přemýšlím, jak je to v případě opačném. Tedy když se velvyslancem stane žena. Prezidentem žena. Její manžel je kdo? Velvyslančin? Pan prezidentký? Pan lékárničin?

Oceňuji proto přístup řeči italské. Zde se paní velvyslancové říká stejně jako by byla velvyslankyně - signora ambasciatrice. 

Ale nevím. Zůstanu radši sama sebou🙆‍♀️